Pokání
Pokání

Pokání

Kázání pokání 

Nejzákladnější Kristova nauka je základem pokání z mrtvých skutků a víry v Boha. (Hebrejcům 6:1) Jan, syn Zachariášův a Kristův předchůdce, vyhlásil křest pokání. (Lukáš 3:3) Ježíš přišel hlásat evangelium Boží a řekl: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží, čiňte pokání a věřte evangeliu“. (Marek 1:15) Poslal své učedníky, aby hlásali království Boží a kázali, aby všichni lidé činili pokání. (Lukáš 9:1-2) A když byl vyvýšen po Boží pravici, apoštolové hlásali totéž evangelium: „Čiňte pokání a dejte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete dar Ducha svatého." (Skutky 2:38) Pohanům i Židům Bůh udělil pokání, které vede k životu. (Skutky 11:18) Ve ​​jménu Ježíše se totiž všem národům, počínaje Jeruzalémem, hlásá pokání a odpuštění hříchů. (Lukáš 24:47) Boží laskavost nás má vést k pokání. (Římanům 2:4) Pán je k nám trpělivý, nepřeje si, aby někdo zahynul, ale aby všichni dosáhli pokání. (2. Petra 3:9) Den Páně však přijde jako zloděj a země a skutky, které se na ní konají, budou odhaleny. (2. Petra 3:10) Nebesa a země, které nyní existují, jsou uloženy pro oheň a budou zachovány až do dne soudu a zničení bezbožných. (2 Petr 3:7)

Bůh bude soudit svět ve spravedlnosti

Bůh přikazuje všem lidem na celém světě, aby činili pokání, protože stanovil den, kdy bude spravedlivě soudit svět mužem, kterého ustanovil, a o tom všem dal ujištění, když ho vzkřísil z mrtvých. (Skutky 17:30–31) Pokud nebudeme činit pokání, bez ohledu na závažnost našich hříchů, stejně tak zahyneme s bezbožnými. (Lukáš 13:5) Abychom unikli budoucímu hněvu, musíme nést ovoce v souladu s pokáním. (Lukáš 3:7–8) I nyní je sekera přiložena ke kořenům stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, je vyťat a hozen do ohně. (Lukáš 3:9) Ježíš je ten, kdo křtí v Duchu svatém a ohněm. Drží vidličku, aby vyčistil svůj mlat a shromáždil pšenici do své stodoly, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. (Lukáš 3:16–17) Ti, kdo mají tvrdé a nekajícné srdce, si pro sebe shromažďují hněv v den hněvu, kdy bude zjeven Boží spravedlivý soud. (Římanům 2:5) Odplatí každému podle jeho skutků; těm, kteří trpělivostí v dobrém jednání hledají slávu, čest a nesmrtelnost, dá věčný život; ale na ty, kdo jsou svárliví a neposlouchají pravdu, ale nespravedlnost, bude hněv a zuřivost. (Římanům 2:7-8)

Pokání je smrt hříchu

To, co zaseješ, neožije, dokud nezemře. (1. Korinťanům 15:36) V pokání se považujeme za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši. (Římanům 6:10) My všichni, kdo zemřeme s Kristem a jsme pokřtěni ve jméno Ježíš, jsme pokřtěni v jeho smrt. (Římanům 6:3) Byli jsme tedy spolu s ním pohřbeni křtem ve smrt, abychom, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých slávou Otcovou, i my chodili v novotě života. (Římanům 6:4) Jestliže jsme zemřeli s Kristem, věříme, že s ním budeme také žít. (Římanům 6:8) Proto nesmíme dovolit, aby hřích vládl v našem smrtelném těle. (Římanům 6:12) A nemáme se vystavovat hříchu jako nástroje nespravedlnosti, ale Bohu jako ti, kteří byli přivedeni ze smrti k životu, a naši údy ke spravedlnosti. (Římanům 6:13)

Kráčejte ve světle

Bůh je světlo a není v něm vůbec žádná tma. (1. Jana 1:5) Říkáme-li, že s ním máme společenství, zatímco chodíme ve tmě, lžeme a nekonáme pravdu. (1. Jana 1:6) Chodíme-li ve světle, jako je on ve světle, máme mezi sebou společenství a Ježíšova krev nás očišťuje od každého hříchu. (1. Jana 1:7) Jsme otroky toho, koho posloucháme, buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti. (Římanům 6:16) Ale díky Bohu, protože ti, kdo byli kdysi otroky hříchu, nyní ze srdce poslouchali měřítko učení, kterému byli oddáni (Římanům 6:17), a byli osvobozeni. od hříchu, stali se otroky spravedlnosti. (Římanům 6:18) Jako služebníci Boží vede ovoce, které dostáváme, k posvěcení a jeho konci, věčnému životu. (Římanům 6:22)

Buďte mrtví hříchu a žijte v Duchu

Bůh dává Ducha svatého těm, kdo ho poslouchají. (Skutky 5:32) Tím, že věříme, jsme zpečetění zaslíbeným Duchem svatým, který je zárukou našeho dědictví, dokud ho nezískáme. (Efezským 1:13–14) Kristus splnil zaslíbení: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.' (Skutky 11:16) Je to on, kdo křtí Duchem svatým a ohněm. (Lukáš 3:16) Duch, kterého dostáváme, je skutečně naším prohlášením o přijetí za Boží děti, ke kterým voláme: „Abba! Otec!" (Římanům 8:15) Je-li totiž Kristus ve vás, ačkoli tělo je mrtvé kvůli hříchu, Duch je život díky spravedlnosti. (Římanům 8:10) Jsme umyti, jsme posvěceni, jsme ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. (1. Korinťanům 6:11) Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království. (Jan 3:3) Je to Duch, který dává život. (Jan 6:63) Pokud se někdo nenarodí z Ducha, nemůže vejít do království Božího. (Jan 3:5) Praví ctitelé budou uctívat Otce v Duchu a v Pravdě. (Jan 4:24)

Poslušnost až do konce

Při posvěcení Ducha nás Bůh předurčil k poslušnosti Ježíši Kristu a ke kropení jeho krví. (1. Petra 1:2) Máme se očistit od každé poskvrny těla i ducha, dovršovat svatost v bázni Boží a pracovat na svém spasení s bázní a chvěním. (2. Korinťanům 7:1) Jako novorozenci máme vyrůstat ke spasení a usilovat o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, stálost, mírnost v boji dobrý boj víry a uchopení věčného života, ke kterému jsme byli povoláni. Timoteovi 1:6–11) Neměli bychom být líní, ale napodobovat ty, kteří vírou a trpělivostí zdědili zaslíbení. (Hebrejcům 12:6) Dbejte na výzvu svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a svou víru v Ježíše, k vytrvalosti. (Zjevení 12:14) Máme totiž podíl na Kristu, pokud skutečně držíme svou původní důvěru až do konce. (Židům 12:3) Mnozí budou nenáviděni pro jeho jméno, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. (Marek 14:13)

Zůstaňte v pokání

Ježíš se naučil poslušnosti tím, co trpěl. (Hebrejcům 5:8) Když byl dokonalý, stal se zdrojem věčné spásy pro všechny, kdo ho poslouchají. (Židům 5:9) Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo neposlouchá Syna, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. (Jan 3:36) V planoucím ohni bude vykonána pomsta na těch, kdo neznají Boha, a na těch, kteří neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše. (2. Tesaloničanům 1:8) Člověk je ospravedlněn ze skutků, nikoli pouze z víry. (Jakub 2:24) Víra sama o sobě, pokud nemá skutky, je mrtvá. (Jakub 2:17) Jako je mrtvé tělo bez ducha, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jakub 2:26) Pokud jsme opustili lásku, kterou jsme zpočátku měli, Ježíš přijde a odejme naše místo, pokud nebudeme činit pokání. (Zjevení 2:5) Mnozí jsou vlažní, ani horcí ani studení, proto je vyplivne z úst. (Zjevení 3:16) Říkají: Jsem bohatý, prosperoval jsem a nic nepotřebuji, aniž by si uvědomili, že jsou ubozí, politováníhodní, chudí, slepí a nazí. Buďte horliví a čiňte pokání. (Zjevení 3:17–19)

Plody nespravedlivých vs plody Ducha

Nespravedliví nezdědí království Boží. Nemylte se: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani uličníci, ani lumpové nezdědí království Boží. (1. Korinťanům 6:9–10) Skutky těla jsou zřejmé: smilstvo, nečistota, smyslnost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, svár, žárlivost, návaly hněvu, soupeření, rozbroje, roztržky, závist, opilství, orgie, a takové věci. Ti, kdo dělají takové věci, nezdědí království Boží. (Galaťanům 5:19–21) Ať nejsou žádné špinavosti, hloupé řeči ani hrubé žertování, ale místo toho ať je díkůvzdání. (Efezským 5:4) Můžete si být jisti tím, že každý, kdo je smilný, nečistý nebo chamtivý, nemá v království žádné dědictví. (Efezským 5:5) Ať vás nikdo neklame prázdnými slovy, protože kvůli těmto věcem přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. (Efezským 5:6) Proto se s nimi nestýkajte; neboť kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu – choďte jako děti světla. (Efezanům 5:7–8) Neúčastněte se neplodných skutků temnoty, ale místo toho je odhalte. (Efezským 5:11) Z toho je patrné, kdo jsou děti Boží a kdo jsou děti ďábla: kdo nekoná spravedlnost, není z Boha ani ten, kdo nemiluje svého bratra. (1. Jana 3:10) Žijeme-li Duchem, podle Ducha také choďme. (Galatským 5:25) Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání; proti takovým věcem žádný zákon neexistuje. (Galatským 5:22–23)

Je nám přikázáno milovat

Není žádného většího přikázání než tato: 'Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.' (Marek 12:30–31) Máme skutečně milovat své nepřátele a činit dobro těm, kdo nás nenávidí, a naše odměna bude veliká a budeme syny Nejvyššího. (Lukáš 6:35) Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, protože ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon, neboť celý zákon se naplnil jediným slovem: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. (Římanům 13:8-9) Kdo nemiluje, nezná Boha, protože Bůh je láska. (1. Jana 4:8) Milujeme-li se navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska je v nás dokonalá. (1. Jana 4:12) Toto je jeho přikázání, abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a abychom se milovali navzájem. (1. Jana 3:23) Cílem našeho pověření je láska, která vychází z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry. (1. Timoteovi 1:5) Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. (1. Jana 3:14)

Odložte staré já a oblékněte si nové

Už nesmíme chodit jako ti, kteří chodí v marnosti svých myslí a jsou zatemněni ve svém chápání, odcizeni Božímu životu kvůli nevědomosti, která je v nich, kvůli jejich tvrdosti srdce. (Efezanům 4:17–18) Stali se bezcitnými a odevzdali se, aby praktikovali každý druh nečistoty. (Efezským 4:19) Ale to není ve skutečnosti cesta Kristova!— (Efezským 4:20) za předpokladu, že jste o něm slyšeli a byli jste v něm učeni (Efezským 4:21), abyste odložili své staré já, patří k vašemu dřívějšímu způsobu života a je zkažený klamnými žádostmi (Efezským 4:22) a abyste se obnovili v duchu své mysli (Efezským 4:23) a oblékli si nové já, stvořené podle podoby Bůh v pravé spravedlnosti a svatosti. (Efezským 4:24) Podle odhalení tajemství, které bylo po dlouhé věky uchováváno v tajnosti (Římanům 16:25), ale nyní bylo odhaleno a oznámeno všem národům; příkaz našeho věčného Boha, abychom dosáhli poslušnosti víry. (Římanům 16:26) Ježíš nám přišel otevřít oči, abychom se mohli odvrátit od temnoty ke světlu a od satanovy moci k Bohu, abychom dostali odpuštění hříchů a místo mezi těmi, kdo jsou posvěceni vírou v něho. . (Skutky 26:18) Neboť milostí jsme spaseni skrze víru. A to není naše vlastní zásluha; je to dar Boží. (Efezským 2:8) Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. (Římanům 5:1) Skrze něho jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme, a radujeme se v naději na Boží slávu. (Římanům 5:2) V Kristu Ježíši jsme skrze víru synové Boží. (Galaťanům 3:26) Ve víře dychtivě čekáme na naději na spravedlnost. (Galaťanům 5:5) V Kristu Ježíši nic neplatí, pouze víra působící skrze lásku. (Galatským 5:6)

Spravedlnost vírou

Život člověka nespočívá v hojnosti jeho majetku. (Lukáš 12:15) Boží spravedlnost se zjevuje z víry pro víru, jak je psáno: „Spravedlivý bude žít z víry. (Římanům 1:17) Boží spravedlnost je skrze víru v Ježíše Krista pro všechny, kdo věří. (Římanům 3:22) Není totiž možné líbit se Bohu bez víry, jak se říká: „Můj spravedlivý však bude žít z víry, a pokud ustoupí, moje duše v něm nebude mít zalíbení. (Hebrejcům 10:38) Ti, kdo se stahují, jsou zničeni, ale ti, kdo mají víru, si zachovají své duše. (Hebrejcům 10:39) Tím, že někteří odmítli dobré svědomí, ztroskotali na své víře (1. Timoteovi 1:19), a tak jsou odsouzeni za to, že opustili svou dřívější víru. (1. Timoteovi 5:12) Dobrou zprávu slyší mnozí, ale pokud není poselství sjednoceno vírou s těmi, kdo naslouchají, není k ničemu. (Židům 4:2) Jestliže někdo přichází ke Kristu a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, dokonce i svůj vlastní život, nemůže být jeho učedníkem. (Lukáš 14:26) Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být jeho učedníkem. (Lukáš 14:33) Kdo se snaží zachránit svůj život, ztratí jej, ale kdo ztratí svůj život, zachrání si jej. (Lukáš 17:33)

Čiňte pokání a otočte se znovu

Vzhledem k tomu, že Ježíš byl vyvýšen po Boží pravici a obdržel od Otce zaslíbení Ducha svatého (Skutky 2:33), je nám dáno přikázání: „Čiňte pokání a dejte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše. Kriste na odpuštění tvých hříchů a dostaneš dar Ducha svatého." (Skutky 2:38) Zaslíbení platí pro všechny, kdo jsou daleko, pro každého, koho si k sobě povolá Hospodin, náš Bůh. (Skutky 2:39) Čiňte tedy pokání a vraťte se, aby vaše hříchy byly smazány, (Skutky 3:19), aby od Pánovy přítomnosti přišly časy osvěžení a on mohl poslat Krista určeného pro vás. , Ježíš, (Skutky 3:20), kterého nebesa musí přijmout, dokud nenapraví vše, o čem Bůh kdysi dávno mluvil ústy svých svatých proroků. (Skutky 3:21)