Luke-Acts primát

Úvod do Luke-Acts Primacy

Luke-Acts je dvousvazkové dílo napsané stejným autorem v prvním století po Markovi a Matoušovi as ohledem na oba. Zahrnuje 27 % Nového zákona a je nejlepším základem pro pochopení křesťanství prvního století, protože poskytuje nejspolehlivější svědectví o Kristu a jeho apoštolech. Je to jediný odkaz Nového zákona, který sám o sobě poskytuje kontinuitu mezi službou Krista a službou jeho apoštolů pro získání dostatečně širokého uznání základů poselství evangelia a křesťanské nauky. V souladu s tím jsou Lukáše-Skutky nejlepším odkazem pro pochopení víry a praxe rané církve.   

Autor Lukášových Skutků je prvním křesťanským historikem a kritickým učencem, který ve svém dvousvazkovém díle prokázal vysokou úroveň integrity a kompetence. Autor, který vše sledoval již nějakou dobu v minulosti, se snažil uvést záznam na pravou míru, aby věřící měli uspořádaný chronologický přehled, aby měli jistotu ohledně toho, co učili Ježíšovi učedníci a jeho apoštolové. Lukáše-Skutky lze prokázat, že mají nejvyšší úroveň historické spolehlivosti a přesnosti ve srovnání s ostatními evangelii (viz. Spolehlivost Lukášových aktů). Na základě tohoto a dalších úvah by Lukáše-Skutky měly být naším primárním odkazem s ohledem na základní náležitosti poselství evangelia (viz Úvahy o prvenství Luke-Acts).

Lukáš uznává, že mnozí se již dříve pokoušeli sestavit vyprávění, a on cítil, že je to nutné, aby tak učinili, aby věřící mohli znát přesnou pravdu o věcech, kterým se učili (Lukáš 1:4) Biblické stipendium ukázalo, že Lukáš byl napsán jako poslední a měl přístup k Markovi a Matoušovi při sestavování jeho vyprávění (viz Řád evangelií). 

Autor je jediným novozákonním spisovatelem, který také napsal knihu Skutky apoštolů: historickou zprávu o šíření rané církve a o tom, co apoštolové kázali. Autor tvrdí, že cestoval s apoštoly (Skutky 16:11-15). Obtížné tvrzení, pokud a bude pravděpodobně vyvráceno v době, kdy to nebyla pravda. Použití jazyka v Lukovi je pokročilejší, což naznačuje, že autor měl technické/lékařské vzdělání. Luke tvrdí, že vše od začátku důkladně prozkoumal. A úroveň podrobností, které poskytuje, potvrzuje, že má konkrétnější historické informace než Mathew a Mark. Lukáš je jediné synoptické evangelium, které je strukturováno jako historický příběh, ve kterém je vše v chronologickém pořadí. Luke-Acts je také nejpodrobnější ze tří s ohledem na historické odkazy a jeho spolehlivost lze silně obhájit (viz Odpověď na námitky Luke-Acts).

Prology Lukáše a Skutky

Ačkoli Lukášovo evangelium ve skutečnosti začíná v pátém verši, jsou to první čtyři verše, které nám poskytují důkaz o jeho pravosti. Zatímco většina Nového zákona byla napsána v běžné řečtině koiné, Luke 1: 1-4 byl napsán v nejkrásnější klasické řečtině, která se našla kdekoli ve starověkém světě. Literární styl je příznačný pouze pro ty nejnáročnější řecké spisovatele. Filosof, pedagog nebo historik v antickém světě by takový prolog složil, když chtěl, aby se dílu dostalo největší úcty. Udělali to přední řečtí a římští historici. V prvních čtyřech verších svého evangelia Lukáš uvádí výslovnou motivaci zachovat nejvyšší úroveň přesnosti. Zaručuje, že evangelium je seriózní literární a historický svazek. Navrhuje, aby jeho evangelium poskytovalo vyšší úroveň přesnosti a spolehlivosti než ostatní. Motivem je zaujmout čtenáře, nikoli bajkami, mytologií nebo fikcí. Spíše je podat uspořádaný popis skutečných lidí, skutečných událostí a skutečných míst. Chce, aby čtenář věděl, že své evangelium sestavil s nejvyšším standardem integrity tím, že poskytl historické vyprávění založené na faktech, doložené mnoha referenčními body, které obstojí při zkoumání, které jiní nemohou.

Lukášovo evangelium je určeno „nejznamenitějšímu Theofilovi“ (Lukáš 1: 3). Jméno Theophilus lze přeložit jako „milovník Boha“. Bylo navrženo mnoho teorií, kdo je oslovován. Mnoho učenců zastává názor, že evangelium je určeno konkrétní vysoce vážené osobě, ale nikdo to neví jistě. Tradice čestného titulu (academia) tvrdí, že Theophilus nebyl osobou. Slovo v řečtině znamená „Přítel Boží“, a proto byly Lukáš i Skutky určeny každému, kdo odpovídá tomuto popisu. V této tradici byli autorovou cílovou skupinou, stejně jako u všech ostatních kanonických evangelií, vzdělaní, ale nejmenovaní věřící té doby. V obecném smyslu by se to týkalo člověka s vysokou integritou, který má afinitu k Bohu. Bylo navrženo, že Theophilus je pouze obecný termín pro všechny křesťany jako roztomilé jméno pro autora, aby oslovil čtenáře. Toto je typ čtenáře, který by se především zabýval přesným popisem pravdy, aby měl jistotu (nejvyšší úroveň důvěry) ve věci, které se učí. 

Lukáš 1: 1-4 (ESV)

Jelikož mnozí se zavázali sestavit vyprávění o věcech, které se mezi námi dosáhly, stejně jako nám je dodali ti, kteří od počátku byli očitými svědky a ministry slova, zdálo se mi také dobré, protože jsem všechny věci pečlivě sledoval před nějakou dobou psát spořádaný účet pro tebe, nejúžasnější Theophilus, abyste měli jistotu ve věcech, do kterých jste byli přivedenit.

Skutky 1: 1-2 (ESV)

V první knize, O Theophilus„Zabýval jsem se vším, co Ježíš začal dělat a učit, až do dne, kdy byl vzatpoté, co dal prostřednictvím Ducha svatého příkazy apoštolům, které si vybral.