Křest ve jménu Ježíše
Křest ve jménu Ježíše

Křest ve jménu Ježíše

Biblický základ pro křest

Služba Jana a křest Ježíše

Zákon a Proroci byli až do Jana – od té doby se káže dobrá zpráva o Božím království a každý si do něj násilně vleze. (Lukáš 16:16) Jan vyhlásil křest pokání na odpuštění hříchů. (Lukáš 3:2–3) Lidé se ptali, zda by to mohl být Kristus. (Lukáš 3:15) Jan tvrdil, že křtil vodou, ale ten, kdo měl přijít po něm, bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Lukáš 3:16) Poté, co byl Ježíš pokřtěn Janem a modlil se, sestoupil Duch svatý a zůstal na něm. (Lukáš 3:21-22) Duch Páně byl nad ním, protože ho pomazal, aby kázal evangelium. (Lukáš 4:18) Víme, co se stalo v celé Judeji po křtu, který hlásal Jan: jak Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem svatým a mocí a on chodil, činil dobro a uzdravoval všechny, kdo byli utlačováni ďáblem, neboť Bůh byl s ním. (Skutky 10:37-38) Je to ten, na koho Jan viděl sestupovat Ducha a setrvávat, kdo křtí Duchem svatým. (Jan 1:33) Ježíš o svých následovnících řekl: „Křtem, kterým jsem já, budete pokřtěni. (Marek 10:39)

Služba křtu skrze Ježíše

Ježíš a jeho učedníci, když na judském venkově křtili, zatímco Jan také křtil, protože tam bylo dostatek vody a lidé přicházeli a byli křtěni. (Jan 3:22–24) Ježíš nakonec křtil a činil více učedníků než Jan (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale pouze jeho učedníci). (Jan 4:1–2) Ježíš prohlásil: „Já jsem ta cesta, pravda a život – nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6) Janovo evangelium bylo napsáno, abychom věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abychom vírou měli život v jeho jménu. (Jan 20:31) Jak je psáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých, tak bude v jeho jménu zvěstováno pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínaje Jeruzalémem. (Lukáš 24:46–47) Ježíš řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ a „jdi a získávejte učedníky ze všech národů v mém jménu“. (Matouš 28:18–19 Eusebius)

Exhortations of Peter on Letnice

Když byl v den Letnic vylit dar Ducha svatého, Petr oznámil: „Ať tedy celý dům Izraele s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, učinil Bůh Pánem i Kristem. (Skutky 2:36) Těm, kteří to slyšeli, se to zarylo do srdce a zeptali se: „Co budeme dělat“? (Skutky 2:37) Petr jim řekl: „Čiňte pokání a dejte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete dar Ducha svatého. (Skutky 2:38) Vydal svědectví mnoha dalšími slovy a nadále je nabádal: „Zachraňte se před tímto pokřiveným pokolením. (Skutky 2:40) Ti, kdo přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne se přidalo asi tři tisíce duší. (Skutky 2:41) A věnovali se učení apoštolů a společenství, lámání chleba a modlitbám. (Skutky 2:42) A Hospodin k jejich počtu den za dnem přidával ty, kdo byli zachraňováni. (Skutky 2:47)

Křest věřících v Samaří

Když ti, kdo slyšeli Filipa kázat dobrou zprávu o Božím království a jménu Ježíše Krista, a uvěřili, byli pokřtěni, muži i ženy. (Skutky 8:12) Apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a poslali k nim Petra a Jana (Skutky 8:14), kteří sestoupili a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého (Skutky 8 :15), protože byli pokřtěni pouze ve jménu Pána Ježíše. (Skutky 8:16) A když na ně vložili ruce, přijali Ducha svatého. (Skutky 8:17)

Petr přikázal pohanům, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše

Když Petr kázal pohanům, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo slyšeli slovo. (Skutky 10:44) Obřezaní byli ohromeni, protože dar Ducha svatého byl vylit i na pohany. (Skutky 10:45) Slyšeli je totiž mluvit v jazycích a velebit Boha. (Skutky 10:46) Petr prohlásil: „Může někdo odepřít vodu pro křest těmto lidem, kteří přijali Ducha svatého stejně jako my? (Skutky 10:47) Tak jim přikázal, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. (Skutky 10:48)

Pavlovo kázání křtu ve jménu Ježíše

Když Pavel kázal v Efezu, našel několik učedníků a řekl jim: "Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?" (Skutky 19:2) Když odpověděli, že byli pokřtěni v Janův křest, Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a řekl lidem, aby věřili v toho, který měl přijít po něm, totiž v Ježíše.“ (Skutky 19:3–4) Když to slyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. (Skutky 19:5) A když na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a začali mluvit jazyky a prorokovat. (Skutky 19:6)

Jsme pohřbeni s Kristem při křtu do smrti

Věřící by měli činit pokání a být pokřtěni ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů s očekáváním, že obdrží dar Ducha svatého. (Skutky 2:38) My všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt. (Římanům 6:3) Byli jsme tedy spolu s ním pohřbeni křtem ve smrt, abychom, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých slávou Otcovou, i my chodili v novotě života. (Římanům 6:4) Jestliže jsme s ním byli spojeni ve smrti, jako je jeho, jistě s ním budeme spojeni i ve vzkříšení, jako je on. (Římanům 6:5) V něm jsme obřezáni obřízkou bez rukou, odložením těla, obřízkou Kristovou. (Koloským 2:11) Jsme s ním pohřbeni ve křtu, ve kterém jsme s ním také vzkříšeni vírou v mocné působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. (Kolosanům 2:12)

Kritika křtu ve jménu Ježíše

Nemáme být pokřtěni v jiném jménu, protože Kristus není rozdělen a žádný jiný za nás nebyl ukřižován. (1. Korintským 1:13) Jsme umyti, jsme posvěceni, jsme ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. (1. Korinťanům 6:11) Noemova spása byla nalezena prostřednictvím vody a křest, který tomu odpovídá, nás nyní zachraňuje ne jako odstranění špíny z těla, ale jako výzva k Bohu o dobré svědomí prostřednictvím vzkříšení. Ježíše Krista. (1. Petra 3:20–21) Základní Kristova nauka je základem pokání z mrtvých skutků a víry v Boha a nauky o křtech a vkládání rukou. (Hebrejcům 6:1-2 Lamsa) Ti, kteří jednou sestoupili do křtu a okusili dar, který je z nebe, a přijali Ducha svatého a okusili dobré slovo Boží a moc věku, který má přijít – očekává se, že zůstanou v pokání. (Hebrejcům 6:4-6 Lamsa) Čiňte pokání a nechte se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů. (Skutky 2:38) Ježíš je úhelným kamenem a v nikom jiném není spásy, protože pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom měli být spaseni. (Skutky 4:11-12) Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. (Marek 16:16)

 ,

Biblický základ pro křest vodou ve jménu Ježíše 

Lukáš 16:16 (ESV) 

 "Zákon a proroci byli až do Johna;" od té doby se káže dobrá zpráva o Božím království a každý si do něj vnucuje cestu.

Lukáš 3: 2-3 (ESV) 

 Boží slovo přišlo na poušti k Johnovi, synu Zachariášovu. A šel do celého kraje kolem Jordánu, hlásat křest pokání za odpuštění hříchů.

Lukáš 3: 15-16 (ESV) 

Protože lidé byli v očekávání a všichni se v srdci ptali na Johna, zda by mohl buď Kristus, John jim všem odpověděl: „Křtím vás vodou, ale přichází silnější než já, řemínek, jehož sandálů nejsem hoden rozvázat. He pokřtí tě Duchem svatým a ohněm.

Lukáš 3: 21-23 (ESV)

Nyní, když byli všichni lidé pokřtěni, a kdy byl také Ježíš pokřtěn a modlil se, nebesa byla otevřena, a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě, jako holubice; a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn; s tebou jsem spokojený. Ježíšovi, když začal svou službu, bylo asi třicet let

Lukáš 4: 18-19 (ESV) 

 "Duch Páně je na mě, protože mě pomazal hlásat dobré zprávy chudým. Poslal mě, abych hlásal svobodu zajatcům a navracel zrak nevidomým, aby osvobodil ty, kdo jsou utlačováni, abych vyhlásil rok Pánovy přízně. “

Mark 10: 37-40 (ESV)

A oni mu řekli: "Dej nám sedět, jeden po tvé pravé ruce a jeden po levé straně, ve tvé slávě." Ježíš jim řekl: „Nevíte, na co se ptáte. Jste schopni vypít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým jsem pokřtěn? “ A oni mu řekli: "Jsme schopni." A Ježíš jim řekl: „Pohár, který já piji, budete pít, a křtem, kterým jsem pokřtěn, budete pokřtěni, ale sedět po mé pravici nebo po mé levici není moje, ale dát ji je pro ty, pro které byl připraven. “

Jan 1: 25-27 (ESV) 

Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani jeden Krista„Ani Elijah, ani Prorok?“ John jim odpověděl: „Křtím vodou, ale mezi vámi stojí jeden, kterého vůbec neznáte ten, kdo jde za mnou"řemínek, jehož sandálu nejsem hoden rozepnout."

Jan 1: 29-34 (ESV) 

Následujícího dne uviděl Ježíše přicházet proti němu a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! To je on, o kterém jsem řekl: 'Po mně přichází muž, který stojí přede mnou, protože byl přede mnou.' Sám jsem ho neznal, ale za tímto účelem jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven Izraeli. A John vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha sestupovat z nebe jako holubici a zůstalo to na něm. Sám jsem ho neznal, ale ten, kdo mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Ten, na koho vidíte Ducha sestoupit a zůstat, to je ten, kdo křtí Duchem svatým. ' A viděl jsem a vydal jsem svědectví, že toto je Syn Boží. “

Jan 3: 22-24 (ESV) 

Poté Ježíš a jeho učedníci odešli na judský venkov a zůstal tam s nimi a křtil. John také křtil v Aenonu poblíž Salimu, protože tam byla spousta vodya přicházeli lidé a být pokřtěn (protože John ještě nebyl uvězněn).

Jan 4: 1-2 (ESV)

Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli, že Ježíš vyrábí a křtil více učedníků než Jan (ačkoli sám Ježíš nekřtil, ale pouze jeho učedníci),

Jan 14:6 (ESV)

Ježíš mu řekl: „Jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, kromě mě. "

Jan 20:31 (ESV)

"Ale ty jsou napsány proto, abys věřil, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abys věřením měl život na jeho jméno. "

Lukáš 24: 46-47 (ESV)

"Je tedy psáno, že Kristus by měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých a že by mělo být vyhlášeno pokání za odpuštění hříchů." v jeho jménu všem národům, počínaje od Jeruzaléma.

Skutky 2: 36-42 (ESV)

Ať tedy celý izraelský dům s jistotou pozná, že ho Bůh učinil Pánem i Kristem, tímto Ježíšem, kterého jsi ukřižoval. “ Když to uslyšeli, uťali si srdce a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: „Bratři, co budeme dělat?“ A Petr jim řekl: „Čiňte pokání a pokřtěni každý z vás ve jménu Ježíše Krista za odpuštění vašich hříchůa obdržíte dar Ducha svatého. Neboť zaslíbení je pro tebe a pro tvé děti a pro všechny, kteří jsou daleko, každého, koho k sobě povolá Pán, náš Bůh. “ A mnoha dalšími slovy vydal svědectví a pokračoval v nabádání se slovy: „Zachraňte se před touto pokřivenou generací.“ Ti, kdo obdrželi jeho slovo, byli pokřtěni a ten den tam bylo přidáno asi tři tisíce duší. A věnovali se učení a společenství apoštolů, lámání chleba a modlitbám.

Skutky 4: 11-12 (ESV) 

Tento Ježíš je kámen, který jste vy, stavitelé, odmítli, který se stal základním kamenem. A v nikom jiném není spása, protože existuje žádné jiné jméno pod nebem daným mezi lidmi, díky kterému musíme být spaseni. “

Skutky 8: 12-17 (ESV)

Ale když uvěřili Filipovi, když kázal dobrou zprávu o Božím království a jménem Ježíše Krista, byli pokřtěni, muži i ženy. I sám Simon věřil a poté, co byl pokřtěn, pokračoval s Filipem. A když viděl vykonávat znamení a velké zázraky, byl ohromen. Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana, kteří sestoupili a modlili se za ně, aby mohli obdržet Ducha svatého, protože na nikoho z nich ještě nepadl, ale byli pokřtěni pouze ve jménu Pána Ježíše. Potom na ně položili ruce a přijali Ducha svatého.

Skutky 10: 37-38 (ESV)

sami víte, co se stalo v celé Judeji, počínaje Galileí po křtu, který Jan prohlásil: jak Bůh pomazal Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí. Šel dělat dobro a uzdravovat všechny, kteří byli utlačováni ďáblem, protože Bůh byl s ním.

Skutky 10: 44-48 (ESV)

Zatímco Petr stále říkal tyto věci, Duch svatý padl na všechny, kteří to slovo slyšeli. A věřící z obřezaných, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni, protože dar Ducha svatého byl vylit i na pohany. Slyšeli je totiž mluvit jazyky a oslavovat Boha. Poté Petr prohlásil: „Může někdo zadržet vodu ke křtu těchto lidí"Kdo přijal Ducha svatého stejně jako my?" A přikázal jim, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista... 

Skutky 19: 2-7 (ESV)

A on jim řekl: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ A oni řekli: "Ne, ani jsme neslyšeli, že existuje Duch svatý." A řekl: "Do čeho jsi byl potom pokřtěn?" Říkali: „Do Johnova křtu.“ A Paul řekl: "Jan pokřtil křtem pokání a řekl lidem, aby věřili v toho, kdo měl přijít po něm, tedy v Ježíše."Když to slyším, byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. A když na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni začali mluvit jazyky a prorokovat. Celkem bylo asi dvanáct mužů. 

Římanům 6: 2–5 (ESV)

Jak v něm můžeme stále žít my, kteří zemřeli hříchu? nevíte, že my všichni, kteří máme byli pokřtěni v Krista Ježíše byli pokřtěni do jeho smrtiByli jsme proto pohřbeni s ním křtem do smrti, abychom, stejně jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých slávou Otce, mohli i my kráčet novotou života. Neboť pokud jsme s ním byli spojeni smrtí jako on, určitě s ním budeme spojeni při vzkříšení jako on.

Kolosanům 2: 11–14 (ESV)

"Také v něm jsi byl obřezán obřízkou provedenou bez rukou, odložením těla a obřízkou Krista," byl s ním pohřben při křtu, ve kterém jste s ním byli také vzkříšeni vírou v mocné působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. A vy, kteří jste byli mrtví ve svých proviněních a neobřízce vašeho těla, Bůh ožil společně s ním, když nám odpustil všechna naše provinění tím, že zrušil záznam dluhu, který stál proti nám svými právními požadavky. Toto odložil stranou a přibil ho na kříž. “

1. Korinťanům 1:13 (ESV) 

"Je Kristus rozdělen?Byl pro vás Paul ukřižován?? Nebo byli jste pokřtěni ve jménu Pavla??

1. Korinťanům 6:11 (ESV)

"Ale byl jsi umytý, byl jsi posvěcen, byl jsi ospravedlněn." ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. “

1 Petr 3: 18-22 (ESV)

"Neboť Kristus také jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, usmrcen v těle, ale oživen duchem, v němž šel a prohlásil duchy ve vězení, protože dříve neposlechli, když v Noemových dnech čekala Boží trpělivost, zatímco se připravovala archa, ve které několik, tj. osm osob, byly bezpečně přeneseny vodou. Křest, který tomu odpovídá, vás nyní zachráníne jako odstranění špíny z těla, ale jako apel na Boha pro dobré svědomí, skrze vzkříšení Ježíše Krista„který odešel do nebe a je po Boží pravici, přičemž mu byli podrobeni andělé, autority a síly.

Židům 6: 1–8 (aramejská peshitta, lamsa)

1 Opusťme tedy základní slovo Kristovo a pojďme k dokonalosti. Proč znovu kladete další základ pro pokání z minulých skutků a pro víru v Boha? 2 A pro nauku o křtech a za vkládání rukou a za vzkříšení z mrtvých a za věčný soud? 3 Jestliže Pán dovolí, uděláme to. 4 Ale to je nemožné pro ty, kdo byli jednou pokřtěni 5 a okusili dar nebes a přijali Ducha svatého a okusili dobré slovo Boží a mocnosti budoucího světa, 6 neboť pro ně aby znovu zhřešil a znovu se obnovil pokáním, ukřižují Syna Božího podruhé a zahanbují ho. 7 Neboť země, která pije déšť, který na ni hojně padá, a plodí byliny užitečné těm, jimž je obdělávána, přijímá požehnání od Boha; 8 Jestliže však plodí trní a bodliny, je zavrženo a není daleko od zavržení; a na konci bude tato úroda spálena. 

Marek 16:16 (ESV) 

Kdo věří a je pokřtěn, bude zachráněn, ale kdo nevěří, bude odsouzen

Jméno Ježíš

Ježíš v původních jazycích

Hebrejština: Yeshua, Y'suah nebo Yehoshua (ישוע nebo יְהוֹשֻׁעַ)

Aramejština: Yeshuʿ nebo Yisho (ܝܫܘܥ)

Řek: Iēsous (Ἰησοῦς)

Latina: Iesu

Význam Ježíšova jména

Objevily se různé návrhy na doslovný etymologický význam jména Yəhôšuaʿ (Joshua, hebrejsky: יְהוֹשֻׁעַ), včetně Yahweh/Yehowah zachraňuje, (je) spása, (je) záchranný výkřik, (je) pláč -saving, (is) a cry-for-help, (is) my help.

Řecký název Iēsous pochází z hebrejštiny/aramejštiny a znamená „léčitel nebo lékař a zachránce“.

Variace Ježíšova jména v angličtině

John Wycliffe (1380s) používal hláskování Ihesus a také používal Ihesu. Tyndale v 16. století má příležitostné Iesu. Verze King James 1611 používá Iesus po celou dobu, bez ohledu na syntaxi. „J“ bylo kdysi variantou „já“. „J“ a „já“ nebyly považovány za samostatný dopis, dokud v roce 1629 Cambridge 1st Revision King James Bible, kde se objevil 1. „Ježíš“. Jesu začal být používán v angličtině, zejména v chorálech.

Jesu (/ dˈiːzuː/ JEE-zoo; z latinského Iesu) je někdy používán jako vokativ Ježíše v angličtině.

Ježíš je vzorem pro naši spásu

Ježíš zemřel, byl pohřben a byl vzkříšen z mrtvých (1 Korintským 15: 1–4)

  • Pokání je symbolem smrti
  • Křest vodou je symbolem pohřbu
  • Přijetí Ducha svatého je symbolem vzkříšení z mrtvých (znovuzrození)

Musíme zemřít a být pohřbeni s Kristem, abychom mohli kráčet novotou života. (Římanům 6: 2–4)

  • Umíráme hříchu / činíme pokání (Řím 6: 2)
  • Jsme pokřtěni s Kristem při křtu (Řím 6: 2-4, Kol 2: 11-14)
  • Jsme znovuzrozeni přijetím Svaté řeči potvrzující naši naději ve vzkříšení z mrtvých (Řím 6)
  • Věříme, že pokud zemřeme a budeme pohřbeni s Kristem, budeme s Kristem také vzkříšeni

Proč křest ve jménu Ježíše?

 
  • Jsme pokřtěni s Kristem při křtu (Řím 6: 2-4, Kol 2: 11-14)
  • Ježíš je Kristus (Mesiáš), Boží Syn (Lukáš 4:41, Jan 4: 25-26, Jan 20:31)
  • Skrze Ježíše přijímáme adopci za Boží syny (Řím 8:29, Gal 4: 4-5, Ef 1: 5, Heb 2: 8-13)
  • Ježíš je jediné jméno dané lidem, díky kterému bychom mohli být zachráněni. (Jan 4: 11–12, Jan 4:16, Skutky 4: 11–12, Skutky 10: 42–43)
  • Otec miluje Ježíše a dal mu všechno do rukou (Jan 3:35, Jan 13: 3, Jan 17: 2, Matouš 28:18, 1Kor 15:27)
  • Ježíš je jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem (1 Tim 2: 5-6, Heb 8: 6, Heb 9:15, Heb 12:24)
  • Ježíš je náš apoštol a velekněz našeho vyznání (Žid 2:17, Heb 3: 1-6, Heb 4: 14-15, Heb 5: 5-6, Heb 7:26, Heb 8: 1-2, Heb 9:24, Žid 10: 19-21)
  • Bůh povýšil Ježíše nad všechna ostatní jména (Fil 2: 8-11, Ef 1: 20-22, Skutky 2:36, Skutky 5: 30-31, 1Kor 8: 5-6, Řím 10: 9-13)
  • Bůh ustanovil Ježíše, aby soudil nad světem (Skutky 10:42, Skutky 17: 30-31, 2Kor 5:10)
  • Ježíš je plán ukrytý na věky v Bohu, aby sjednotil všechny věci pro sebe (Ef 1: 3-11, Ef 3: 9-11, 1Te 5: 9-10, 2 Tim 1: 8-10)

Proč nekřtít „ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého?

  • Jak je uvedeno ve výše uvedených částech, existuje mnoho pádných důvodů pro křest ve jménu Ježíše
  • Křest v trojičním vzorci ztrácí symbolický význam umírání a pohřbívání s Kristem
  • Ježíš je jméno, kterým máme přístup k Otci a přijímáme Ducha svatého
  • V knize Skutky apoštolů, která zaznamenává růst rané církve, apoštolové pouze hlásali křest jménem Ježíš a křtili ve jménu Ježíše
  • První křesťané v 1. a na počátku 2. století pokřtili ve jménu Ježíše
  • První církevní otcové potvrzují, že křest jménem Ježíš byl přijatelný (jako alternativa k trojičnímu vzorci v Matoušovi 28:19)
  • Moderní stipendium tvrdí, že trinitární vzorec podle Matouše 28:19 není pro Matěje pravděpodobně původní, ale byl přidán později

Důkaz o Eusebiovi

  • Eusebius Pamphili nebo Eusebius z Caesarea se narodil kolem roku 270 n. L. A zemřel kolem roku 340 n. L.
  •  Eusebius, jehož horlivosti vděčíme za většinu toho, co je známo z historie Nového zákona “(Dr. Westcott, Obecný průzkum historie kánonu Nového zákona, strana 108).
  • "Eusebius, největší řecký učitel Církve a nejučenější teolog své doby ... neúnavně pracoval na přijetí čistého slova Nového zákona, jak pochází od apoštolů." Eusebius ... se spoléhá pouze na starověké rukopisy “(EK v Christadelphian Monatshefte, srpen 1923; Bratrský návštěvník, červen 1924)
  • "Eusebius Pamphilius, biskup Caesarea v Palestině, muž s velkým čtením a erudicí a člověk, který si díky své práci v církevních dějinách a v dalších odvětvích teologického učení získal nesmrtelnou slávu." ... žil ve velké blízkosti s mučedníkem Pamphilius, učený a zbožný muž z Caesarea a zakladatel tamní rozsáhlé knihovny, z níž Eusebius odvozoval svůj obrovský sklad učení. “ (JL Mosheim, redakční poznámka pod čarou).
  • Ve své knihovně musel Eusebius obvykle manipulovat s kodexy evangelií staršími o dvě stě let, než byl ten první z velkých unciálů, které nyní máme ve svých knihovnách “ (The Hibbert Journal, říjen., 1902)
  • Eusebius byl očitým svědkem nezměněné Knihy Matouše, která byla pravděpodobně ranou kopií v blízkosti původního Matouše.
  • Eusebius cituje ranou Matoušovu knihu, kterou měl ve své knihovně v Cesareji. Eusebius nás informuje o skutečných slovech Ježíše svým učedníkům v původním textu Matouše 28:19: „Jedním slovem a hlasem řekl svým učedníkům:„ Jdi a dělej mi učedníky ze všech národů ve Mém jménu a nauč je je pozorovat všechno, cokoli jsem vám přikázal.
  • MSS, kterou Eusebius zdědil po svém předchůdci Pamphilu v Caesarea v Palestině, alespoň zachovala původní čtení, ve kterém nebyla zmínka ani o křtu, ani o Otci, Synu a Duchu Svatém. “ Je evidentní, že toto byl text, který našel Eusebius v prastarých kodexech shromážděných padesát až sto padesát let před jeho narozením jeho velkými předchůdci (FC Conybeare, Hibbert Journal, 1902, s. 105)

Citáty od Eusebia (300-336 n. l.)

Důkaz evangelia (Demonstratio Evangelica)

Kniha III, kapitola 7, 136 (ad), s. 157

"Ale zatímco Ježíšovi učedníci s největší pravděpodobností říkali buď toto, nebo takto smýšleli, pán vyřešil jejich potíže přidáním jedné fráze a řekl, že by měli zvítězit" V mém jménu. " A síla Jeho jména je tak velká, že apoštol říká: „Bůh dal mu jméno, které je nad každé jméno, že ve jménu Ježíše každé koleno by se mělo klanět, o věcech v nebi a o věcech na zemi a o věcech pod zemí, “ukázal sílu moci ve svém jménu ukrytou v davu, když řekl svým učedníkům:„Jděte a získejte učedníky ze všech národů na mé jméno. ” Nejpřesněji také předpovídá budoucnost, když říká: „toto evangelium musí být nejprve kázáno celému světu, aby bylo svědkem všech národů“.

Kniha III, kapitola 6, 132 (a), s. 152

Jedním slovem a hlasem řekl svým učedníkům: „Jděte a získejte učedníky ze všech národů na mé jméno„Naučit je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“…

Kniha III, kapitola 7, 138 (c), s. 159

Jsem neodolatelně nucen ustoupit po svých krocích a pátrat po jejich příčině a přiznat, že ve svém odvážném podnikání mohli uspět jedině božskou a silnější silou než člověk a spoluprací Toho, který řekl jim; "Udělejte učedníky ze všech národů na mé jméno. "

Kniha IX, kapitola 11, 445 (c), s. 175

A přikázal svým vlastním učedníkům po jejich odmítnutí: „Jděte a získejte učedníky ze všech národů na mé jméno. "

Církevní dějiny

Kniha III, kapitola 5

„...Ale ostatní apoštolové, kteří byli neustále zosnováni s cílem jejich zničení a byli vyhnáni z judské země, šli ke všem národům, aby kázali evangelium, a spoléhali na moc Kristus, který jim řekl: Jděte a získejte za učedníky všechny národy ve jménu mém"

Biblické poznámky pod čarou a odkazy týkající se Matouše 28:19

Jeruzalémská bible, 1966

Je možné, že tento vzorec, pokud jde o plnost jeho výrazu, je odrazem liturgického použití zavedeného později v primitivní komunitě. Pamatuje se, že Skutky mluví o křtu „ve jménu Ježíše“.

Nová revidovaná standardní verze

Moderní kritici tvrdí tento vzorec je falešně připisován Ježíši a že představuje pozdější (katolickou) církevní tradici„Neboť nikde v knize Skutků (nebo v jakékoli jiné biblické knize) není křest prováděn jménem Trojice…

Překlad nového zákona Jamese Moffetta

Je možné, že tento (trojiční) vzorec, pokud jde o plnost jeho výrazu, je odrazem (katolické) liturgické zvyklosti Později v primitivní (katolické) komunitě si budeme pamatovat, že Skutky mluví o křtu „ve jménu Ježíše“.

The International Standard Bible Encyclopedia, sv. 4, strana 2637

"Zejména Matouš 28:19 pouze kanonizuje." pozdější církevní situace, že její univerzalismus je v rozporu se skutečnostmi rané křesťanské historie, a její trojiční vzorec (je) Ježíšovým ústům cizí. "

Komentáře Tyndaleho Nového zákona, I, strana 275

"Často se potvrzuje, že slova ve jménu Otce a Syna a Ducha Svatého nejsou Ježíšova ipsissima verba [přesná slova], ale ...pozdější liturgický dodatek. "

Slovník Krista a evangelia, J. Hastings, 1906, strana 170

Pochybuje se, zda explicitní příkaz Matta. 28:19 lze přijmout tak, jak to Ježíš řekl. … Ale trojiční vzorec v Ježíšových ústech je určitě neočekávaný.

Britannica Encyclopedia, 11. vydání, svazek 3, strana 365

"Křest byl ve 2. století změněn ze jména Ježíš na slova Otec, Syn a Duch svatý. "

The Anchor Bible Dictionary, sv. 1, 1992, strana 585

"Historická hádanka není vyřešena Matoušem 28:19, protože, podle široké vědecké shody to není autentické Ježíšovo rčení"

The Interpreters Dictionary of the Bible, 1962, strana 351

Matouš 28:19 „… byl sporný z textových důvodů, ale podle názoru mnoha učenců mohou být slova stále považována za součást skutečného Matoušova textu. Existuje však vážná pochybnost, zda tvůj může být ipsissima verba Ježíše. Důkazy ze Skutků 2:38; 10:48 (srov. 8:16; 19: 5), podporováno Gal. 3:27; Řím 6: 3, navrhněte, aby křest v raném křesťanství nebyl udělován trojím jménem, ​​ale „ve jménu Ježíše Krista“ nebo „ve jménu Pána Ježíše“. ” To je obtížné sladit s konkrétními pokyny verše na konci Matouše. “

The Dictionary of the Bible, 1947, strana 83

"Bylo obvyklé vysledovat zavedení praxe (křtu) podle Kristových slov zaznamenaných v Matoušovi 28:19." Ale pravost této pasáže byla zpochybněna z historických i textových důvodů. Je třeba uznat, že vzorec trojitého jména, který je zde nařízen, nezdá se, že by byl primitivní církví zaměstnán"

Další odkazy týkající se Matouše 28:19 a křtu

Historie novozákonní kritiky, Conybeare, 1910, strany, 98-102, 111-112

"Je tedy jasné, že z MSS, kterou Eusebius zdědil po svém předchůdci Pamphilu v Caesarea v Palestině, někteří alespoň zachovali původní čtení, ve kterém nebyla zmínka ani o křtu, ani o otci, synu a svatém." Duch."

Mezinárodní kritický komentář ke Svatému Písmu Starého a Nového zákona; S. Driver, A. Plummer, C. Briggs; Kritický a exegetický komentář svatého Matouše, třetí vydání, 1912, strany 307-308

"Eusebius cituje v této krátké formě tak často, že je snazší předpokládat, že určitě cituje slova evangelia, než vymýšlet možné důvody, které ho mohly tak často parafrázovat." A pokud jednou předpokládáme, že jeho krátká forma byla aktuální v MSS. evangelia, existuje velká pravděpodobnost v domněnce, že se jedná o původní text evangelia a že v pozdějších stoletích doložka „křtít ... Duch“ nahradila kratší „v mém jménu“. A vložení tohoto druhu odvozené z liturgického použití by velmi rychle přijali opisovači a překladatelé. “ 

Hastingsův slovník Bible 1963, strana 1015:

"Hlavním trinitárním textem NZ je křestní formule v Mt 28:19 ... Toto pozdní rčení po vzkříšení, které se nenachází v žádném jiném evangeliu ani nikde jinde v NZ, bylo některými učenci chápáno jako interpolace na Matouše." Rovněž bylo poukázáno na to, že myšlenka dělat učedníky se ve výuce pokračuje, takže intervenující odkaz na křest s jeho trojičním vzorcem byl možná pozdějším vložením do rčení. A konečně, Eusebiova forma (starověkého) textu („v mém jménu“ spíše než ve jménu Trojice) měla určité zastánce. Ačkoli je trinitářský vzorec nyní obsažen v novodobé knize Matoušově, nezaručuje to jeho zdroj v historickém učení Ježíše. Je nepochybně lepší pohlížet na (trojiční) formuli odvozenou od raného (katolického) křesťanského, možná syrského nebo palestinského způsobu křtu (srov. Didache 7: 1–4) a jako stručný souhrn učení (katolické) církve o Bůh, Kristus a Duch ... “

Word Biblical Commentary, Vol 33B, Matthew 14-28; Donald A. Hagner, 1975, strana 887-888

"Trojnásobné jméno (nanejvýš jen počínající trinitarianismus), ve kterém měl být křest vykonán, se naproti tomu zjevně jeví jako liturgické rozšíření evangelisty v souladu s praxí jeho doby (tedy Hubbard; srov. 7.1). Existuje dobrá možnost, že v původní podobě, jak svědčí forma ante-nicene eusebian, text zněl „dělejte učedníky mým jménem“ (viz Conybeare). Toto kratší čtení zachovává symetrický rytmus pasáže, zatímco triadický vzorec nešikovně zapadá do struktury, jak by se dalo očekávat, kdyby šlo o interpolaci ... Je to Kosmala, kdo však nejúčinněji argumentoval pro kratší čtení a ukázal na centrální důležitost „jména Ježíše“ v raném křesťanském kázání, praxe křtu ve jménu Ježíše a jednotného čísla „v jeho jménu“ s odkazem na naději pohanů v Iz. 42: 4b, citováno Matthewem v 12: 18-21. Jak Carson správně poznamenává o naší pasáži: „Neexistuje žádný důkaz, že zde máme Ježíšovu ipsissima verba“ (598). Příběh Skutků zaznamenává použití jména pouze „Ježíše Krista“ při křtu (Skutky 2:38; 8:16; 10:48; 19: 5; srov. Řím 6: 3; Gal 3:27) nebo jednoduše „Pán Ježíš“ (Skutky 8:16; 19: 5)

Schaff-Herzogova encyklopedie náboženských znalostí, strana 435

"Ježíš však nemohl dát svým žákům po svém vzkříšení tento trinitární řád křtu; Nový zákon totiž zná jen jeden křest ve jménu Ježíše (Skutky 2:38; 8:16; 10:43; 19: 5; Gal 3:27; Řím 6: 3; 1 Kor.1: 13- 15), který se stále vyskytuje i ve druhém a třetím století, zatímco trojiční vzorec se vyskytuje pouze u Mat. 28:19, a pak jen znovu (v) Didache 7: 1 a Justin, Apol. 1: 61… Konečně je zřetelně liturgický charakter vzorce ... zvláštní; nebylo to tak, jak Ježíš dělal takové vzorce ... formální autenticita Matta. 28:19 musí být sporné ... “.

Encyklopedie náboženství a etiky

Pokud jde o Matouše 28:19, říká: Toto je ústřední důkaz tradičního (trojičního) pohledu. Pokud by to bylo nesporné, bylo by to samozřejmě rozhodující, ale jeho důvěryhodnost je zpochybňována na základě textové kritiky, literární kritiky a historické kritiky. Stejná encyklopedie dále uvádí, že: „Zřejmé vysvětlení mlčení Nového zákona o trojjediném jménu a použití jiné formule (Jméno Ježíše) ve Skutcích a Pavlovi je, že tento jiný vzorec byl dřívější a trojjediný vzorec je pozdějším doplněním. “

Jeruzalémská bible, vědecké katolické dílo

"Je možné, že tento vzorec, (Trojjediný Matouš 28:19), pokud jde o plnost jeho výrazu, je odrazem (člověkem vytvořeného) liturgického použití zavedeného později v primitivní (katolické) komunitě." Připomínáme, že Skutky mluví o křtu „ve jménu Ježíše“, „…“

The International Standard Bible Encyclopedia, James Orr, 1946, strana 398

"Feine (PER3, XIX, 396 f) a Kattenbusch (Sch-Herz, I, 435 f. Tvrdí, že trinitární formule v Matoušovi 28:19 je falešná. Žádný záznam o použití trinitární formule nelze ve Skutcích objevit." nebo epištoly apoštolů “.

Filozofie církevních otců, sv. 1, Harry Austryn Wolfson, 1964, strana 143

Kritické stipendium celkově odmítá tradiční připisování tripartitní křestní formule Ježíši a považuje ji za pozdější původ. Nepochybně pak křestní formule původně sestávala z jedné části a postupně se vyvinula do své tripartitní podoby.

GR Beasley-Murray, Křest v Novém zákoně, Grand Rapids: Eerdmans, 1962, strana 83

„Byla mi dána veškerá autorita na nebi i na zemi“, což nás vede k tomu, že v důsledku toho očekáváme: „Jdi a dělej mi učedníky mezi všemi národy, křtěte je ve jménu mém a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. ” Ve skutečnosti má první a třetí věta ten význam: vypadá to, že druhá klauzule byla v zájmu liturgické tradice upravena z christologického na trinitární vzorec “.

The Catholic Encyclopedia, II, 1913, Křest

Autoři uznávají, že se vedou polemiky ohledně otázky, zda byl někdy platný pouze křest ve jménu Krista. Uznávají, že texty v Novém zákoně způsobují tuto obtíž. Je v nich uvedeno „Explicitní příkaz knížete apoštolů:“ Nechte se pokřtít každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění vašich hříchů (Skutky, ii). ” … Díky těmto textům někteří teologové usoudili, že apoštolové křtili pouze ve jménu Krista. Svatý Tomáš, svatý Bonaventura a Albertus Magnus jsou povoláni jako autority tohoto stanoviska a prohlašují, že apoštolové tak jednali ve zvláštní výjimce. Jiní spisovatelé, jako Peter Lombard a Hugh ze Svatého Viktora, se také domnívají, že takový křest by byl platný, ale neříkali nic o osvobození apoštolů. “

Dále uvádějí: „Autorita papeže Štěpána I. byla údajná kvůli platnosti křtu uděleného pouze ve jménu Krista. Svatý Kypřan říká (Ep. Ad Jubaian.), Že tento papež prohlásil veškerý křest za platný za předpokladu, že byl dán ve jménu Ježíše Krista ... Složitější je vysvětlení reakce papeže Mikuláše I. na Bulhary (cap. Civ; Labbe VIII), ve kterém prohlašuje, že nemá být pokřtěn člověk, který již byl pokřtěn „ve jménu Nejsvětější Trojice nebo pouze ve jménu Krista, jak čteme ve Skutcích apoštolů“.

Joseph Ratzinger (papež Benedikt XVI.) Úvod do křesťanství: vydání z roku 1968, s. 82, 83

"Základní forma našeho vyznání víry se zformovala v průběhu druhého a třetího století v souvislosti s obřadem křtu." Pokud jde o místo původu, text (Matouš 28:19) pochází z Říma. “

Wilhelm Bousset, Kyrios křesťanství, strana 295

"Svědectví o široké distribuci jednoduché křestní formule [ve jménu Ježíše] do druhého století je tak zdrcující, že i v Matoušovi 28:19 byla později vložena trinitární formule."

Proboha, Tom Harpur, strana 103

"Všichni kromě nejkonzervativnějších učenců souhlasí, že alespoň druhá část tohoto příkazu [trojjediná část Matouše 28:19] byla vložena později." [Trinitářský] vzorec se nikde jinde v Novém zákoně nevyskytuje a z jediného dostupného důkazu [zbytek Nového zákona] víme, že nejstarší církev nekřtila lidi pomocí těchto slov („ve jménu Otce a Syna a Ducha Svatého “) byl křest„ do “nebo„ do “pouze ve jménu Ježíše. Tvrdí se tedy, že verš původně zněl „křtít je mým jménem“ a poté byl rozšířen [změněn] na práci v [pozdějším katolickém trojičním] dogmatu. Ve skutečnosti byl první pohled německých kritických učenců a Unitaristů v devatenáctém století uveden jako uznávaná pozice hlavního stipendia již v roce 1919, kdy byl Peakeův komentář poprvé publikován: „Církev prvního dnů (33 n. l.) nedodržovali toto celosvětové (trojiční) přikázání, i když to věděli. Příkaz pokřtít na trojnásobné jméno [Trojice] je pozdní naukové rozšíření. “

Historie křesťanské církve, Williston Walker, 1953, strana 63, 95

„U prvních učedníků byl křest obecně„ ve jménu Ježíše Krista “. V Novém zákoně není zmínka o křtu ve jménu Trojice, kromě příkazu připisovaného Kristu v Matoušovi 28:19. Ten text je ale raný, (ale ne originál). Je základem víry apoštolů a praxe zaznamenané (*nebo interpolované) v Učení (nebo v Didache) a Justinem. Křesťanští vůdci třetího století si zachovali uznání dřívější formy a přinejmenším v Římě byl křest ve jménu Krista považován za platný, i když nepravidelný, určitě od dob biskupa Štěpána (254–257). “

Sídlo autority v náboženství, James Martineau, 1905, strana 568

„Samotná zpráva, která nám říká, že nakonec po svém vzkříšení pověřil své apoštoly, aby šli a křtili mezi všemi národy (Mt 28:19), se prozradila tím, že mluvila v trojičním jazyce příštího století, a nutí nás, abychom vidět v něm církevního redaktora, a ne evangelistu, tím méně samotného zakladatele. Z této křestní formule se dříve neobjevila žádná historická stopa, že by „Učení dvanácti apoštolů“ (kap. 7: 1,3 Nejstarší církev Manuel, ed. Philip Schaff, 1887) a první Justinova omluva (Apol. 61.) zhruba v polovině druhého století: a o více než století později Cyprián shledal, že je nutné trvat na jeho používání místo starší fráze pokřtěné „do Krista Ježíše“ nebo do „jména Pána Ježíše“ . ” (Gal. 3:27; Skutky 19: 5; 10:48. Cyprian Ep. 73, 16–18, musí obrátit ty, kteří stále používají kratší formu.) Pavel sám, z apoštolů, byl pokřtěn, když byl „Naplněn Duchem Svatým;“ a určitě byl pokřtěn jednoduše „v Krista Ježíše“. (Řím. 6: 3) Přesto je tato tříosobní forma, nehistorická, ve skutečnosti naléhavá téměř nezbytnou téměř každou církví v křesťanstvu, a pokud jsi to nad sebou nedal najevo, církevní autority tě vyhodily. jako pohanský muž a nepřizná vám ani křesťanské uznání ve vašem životě, ani křesťanský pohřeb ve vaší smrti. Je to pravidlo, které by za neplatný odsoudilo každý zaznamenaný křest provedený apoštolem; Neboť lze -li knize Skutků důvěřovat, bylo neměnným používáním křest „ve jménu Krista Ježíše“ (Skutky 2:38), a nikoli „ve jménu otce a Syna a Ducha svatého . ”

Peake's Komentář k Bibli, 1929, strana 723

Matouš 28:19, „Církev v prvních dnech nedodržovala toto celosvětové přikázání, i když to věděla. Příkaz pokřtít na trojnásobné jméno je pozdní naukové rozšíření. Místo slov „křtít ... Duchu“ bychom pravděpodobně měli číst jednoduše „do mého jména“

Edmund Schlink, Nauka o křtu, strana 28

"Křestní příkaz v podobě Matouše 28:19 nemůže být historickým původem křesťanského křtu." Přinejmenším je třeba předpokládat, že text byl přenesen ve formě rozšířené [katolickou] církví. “

History of Dogma, sv. 1, Adolph Harnack, 1958, strana 79

”Křest v apoštolské době byl ve jménu Pána Ježíše (1 Kor 1; Skutky 13: 19). Nedokážeme rozeznat, kdy se objevila formule ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého “

Bible Catechism, Rev. John C Kersten, SVD, Catholic Book Publishing Co., NY, NY; l973, s. 164

"Do Krista." Bible nám říká, že křesťané byli pokřtěni v Krista (č. 6). Patří Kristu. Skutky apoštolů (2:38; 8:16; 10:48; 19: 5) nám říkají o křtu „ve jménu (osobě) Ježíše“. - lepší překlad by byl „do jména (osoby) Ježíše“. Teprve ve 4. století se stal vzorec „Ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého“ obvyklým.

A co Didache?

  • Didache translit. Didakhé znamená „Učení“ a je také známé jako Pánovo učení prostřednictvím dvanácti apoštolů národům
  • Datum jeho původního díla, jeho autorství a původ nejsou známy, ačkoli většina moderních vědců jej datuje do prvního století (90-120 n. L.)
  • Hlavním textovým svědkem textu Didache je rukopis řeckého pergamenu z jedenáctého století známý jako Codex Hierosolymitanus nebo Codex H, (1056 n. L.) 
  • Je vysoce pravděpodobné, že Didache byl upraven během přibližně 950 let od doby, kdy vznikl, ve srovnání s kodexem H
  • Didache mlčí o pokání a symbolické smrti v Krista
  • Didache 7 uvádí: „Ale pokud jde o křest, budete křtít. Když jste nejprve přednesli všechny tyto věci, pokřtěte ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého v živé (tekoucí) vodě. Nemáš -li živou vodu, pak křti v jiné vodě; a pokud nejsi schopen za studena, pak za tepla. Ale pokud nemáš, pak nalij hlavu třikrát (třikrát) vodou ve jménu Otce i Syna a Ducha svatého. “
  • Interní důkazy ukazují na Didache 7 jako na interpolaci, nebo pozdější přidání. V Didache 9, který pojednává o přijímání, spisovatel říká: „Ale ať nikdo nejí a nepije z tohoto eucharistického díkůvzdání, ale ti, kteří byli pokřtěn na jméno Pána Ježíše“(Řecký text říká„ Iesous “, což je řečtina pro Ježíše)
  • Krátce poté, co řekl, že by měl být křest vykonán v titulech Otec, Syn a Duch svatý, Didache uvádí naprostou nutnost být pokřtěn ve jménu Pána Ježíše (tj. „Iesous“ - stejné řecké slovo jako ve Skutcích 2:38) ; Skutky 8:16; Skutky 10:48; Skutky 19: 5). Tjeho představuje zjevný rozpor a dává platnost argumentu, že Didache 7 je interpolace.
  • Ačkoli v Didache existuje nějaký zajímavý obsah, který byl pravděpodobně napsán na počátku druhého století, je evidentní, že pozdější interpolace a edice Didache způsobují nejistotu ohledně pravdivosti jakéhokoli jeho obsahu.

Komentáře k Didache

John S. Kloppenborg Verbin, Excavating Q, s. 134-135

„Didache, křesťanská skladba z počátku druhého století, je také jasně složená a skládá se z části„ Dvě cesty “(kap. 1-6), liturgického manuálu (7-10), pokynů k přijímání cestujících proroků ( 11–15) a krátkou apokalypsu (16). MArkádové rozdíly ve stylu a obsahu a přítomnost nepochybných a zjevných interpolací objasňují skutečnost, že Didache nebyl vystřižen z celé látky. Dnes dominuje názor, že dokument byl složen na základě několika nezávislých, předredakčních jednotek, které byly sestaveny jedním nebo dvěma redaktorys (Neiderwimmer 1989: 64-70, ET 1998: 42-52). Srovnání sekce „Two Ways“ s několika dalšími dokumenty „Two Ways“ naznačuje, že Didache 1-6 je sám výsledkem vícestupňových úprav. Dokument začal poněkud nahodilou organizací (srov. Barnabáš 18–20), ale byl reorganizován ve zdroji společném pro Didache, Doctrina apostolorum a apoštolský církevní řád ... “

Johannes Quasten, Patrology Vol. 1, strana 36

 Quasten napsal, že Didache nebyla napsána za života původních apoštolů: „dokument byl pozměněn pozdějšími vložkami... dokument se nevrací do apoštolských dob … Navíc taková sbírka církevních obřadů předpokládá určitou dobu stabilizace. Rozptýlené detaily naznačují, že apoštolský věk již není současný, ale přešel do historie. “

Eusebiova historie 3:25

Na počátku čtvrtého století Eusebius z Caesarea napsal, že „… takzvané Učení apoštolů ... bylo falešné. "