Život, smrt a naděje na záchranu
Život, smrt a naděje na záchranu

Život, smrt a naděje na záchranu

 Život, smrt a naděje na záchranu

 

V den, kdy Bůh stvořil zemi a nebesa, stvořil Pán Bůh člověka z prachu ze země a vdechl mu do chřípí dech života a člověk se stal živou duší. (Genesis 2:4-7) A z těla Adama vytvořil Bůh ženu (Genesis 2:21-23), kterou muž pojmenoval Eva, protože byla matkou všech živých. (3. Mojžíšova 20:2) Přestože Adam žil v ráji v těsném společenství s Bohem, první muž se provinil se svou ženou do hříchu, kvůli kterému Bůh varoval: „určitě zemřeš“. (Genesis 17:3) Žena a muž se tedy odsoudili k smrti podle kletby, kterou Bůh promluvil k Adamovi: „V potu své tváře budeš jíst, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní jsi byly odebrány; neboť prach jsi a v prach se obrátíš." (Genesis 19:3) Pán Bůh tedy poslal muže a jeho ženu z ráje a zakázal smrtelníkům požívat strom života. (Genesis 24:XNUMX)

Hřích tedy přišel na svět skrze jednoho člověka a smrt skrze hřích, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi. (Římanům 5:12) Podle Božího spravedlivého zákona duše, která hřeší, zemře. (Ezekiel 18:4) Lidstvo bylo odcizeno Bohu skrze hřích a je již odsouzeno. (Jan 3:18) A ze skutků není nikdo ospravedlněn před Bohem. (Římanům 3:20) Lidstvo již bylo obviněno, že všichni jsou pod hříchem, jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, ani jeden; nikdo nerozumí; nikdo Boha nehledá. Všichni se odvrátili; společně se stali bezcennými; nikdo nedělá dobro, ani jeden." (Římanům 3:9–12) Člověk, který postrádá pokání, které vede k životu, je mrtvý pro přestoupení a hřích, následuje běh tohoto světa, následuje vládce moci vzduchu, ducha, který nyní působí ve světě. synové neposlušnosti. (Efezanům 2:2) Děti člověka odpadly, všechny se zkazily, jak řekl Ježíš: „Nikdo není dobrý, jedině Bůh“. (Lukáš 18:19) Smrt tedy vládla od Adama, dokonce i nad těmi, jejichž hřích se nepodobal Adamovu přestoupení. (Římanům 5:14)

Nejdůležitější je, že Ježíš zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých. (1. Korinťanům 15:3-4) Naše naděje a víra v evangelium spočívá na zaslíbení, že podobně dosáhneme vzkříšení z mrtvých na konci věku. (Jan 11:24) Ačkoli se první člověk Adam stal živou bytostí, poslední Adam se stal životodárným duchem. (1. Korinťanům 15:45) Jako jsme nosili obraz muže z prachu, poneseme i obraz muže nebeského. (1. Korinťanům 15:49) Při poslední polnici vstanou mrtví nehynoucí a budou proměněni. Korinťanům 1:15) Neboť pomíjivé tělo musí obléci nepomíjivé a smrtelné tělo musí obléci nesmrtelnost, aby se stalo, jak je psáno: „Smrt je pohlcena vítězstvím“. (52. Korinťanům 1:15) Věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých – podobně Bůh přivede s Kristem ty, kteří zesnuli. (54 Tesalonickým 1:4) Neboť sám Pán se vrátí a sestoupí z nebe s voláním příkazu a mrtví v Kristu vstanou. (14. Tesalonickým 1:4)

Navzdory prokletí smrti způsobenému proviněním jednoho člověka nyní v životě vládne dar spravedlnosti, který následuje po mnoha proviněních skrze jediného muže Ježíše Krista. (Římanům 5:15) Proto jako jeden provinění vedl k odsouzení pro všechny lidi, tak jeden skutek spravedlnosti vede k ospravedlnění a životu pro všechny lidi. (Římanům 5:18) Jako neposlušností jednoho člověka se mnozí stali hříšníky, tak se poslušností jednoho stanou mnozí spravedlivými. (Římanům 5:19) Neboť jako skrze člověka přišla smrt, skrze člověka přišlo i vzkříšení z mrtvých. (1. Korinťanům 15:21) Jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni. (1. Korintským 15:22) Neboť Bůh tak miloval svět, že svého jediného syna dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul. (Jan 3:16) Díky Bohu, že nám ukázal svou lásku, že když jsme byli pod zákonem hříchu a smrti, Kristus zemřel za bezbožné, aby nás ospravedlnil svou krví, když nás zachránil před Božím hněvem. (Římanům 5:8-9)

Místo mrtvých je známé jako šeol v hebrejštině a Hádes v řečtině. (1. Samuelova 2:6) Tam jsou bezbožní potrestáni a spravedliví utěšováni až do dne soudu. (Lukáš 16:22-23) Nejhlubší propast Hádu, Tartarus, byla považována za místo padlých andělů (démonů), kde jsou drženi až do dne soudu. (2 Petr 2:4)

Stejně jako se sbírá plevel a spaluje se ohněm, tak tomu bude na konci věku, kdy budou ničeni bezbožní. (Matouš 13:40) I nyní je sekera přiložena ke kořenům stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, je vyťat a hozen do ohně. (Lukáš 3:9) Jestliže někdo nezůstane v Kristu, bude odhozen jako ratolest a uschne; a větve se shromáždí, hodí do ohně a spálí. (Jan 15:6) Ti, kteří kdysi nesli ovoce v Kristu a pak odpadli, pokud ponesou trní a bodláčí, jsou bezcenní a blízko k prokletí a jejich konec bude spálen. (Hebrejcům 6:8) Když se Syn člověka vrátí, řekne král těm po jeho levici: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně připraveného ďáblu a jeho andělům. (Matouš 25:41)

Konečné místo zničení bezbožných se nazývá gehenna, což je výraz, který Ježíš použil, když řekl: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může zničit duši i tělo v pekle (Gehenna). (Matouš 10:28) Gehenna, přeložená jako „údolí Hinnom“, je známá jako prokleté místo a v hebrejské Bibli je to místo, kde někteří judští králové obětovali své děti ohněm. (2. Paralipomenon 28:3) Gehenna byla i nadále místem hořících odpadních vod, hořícího masa a odpadků, kde se pustinou plazili červi a červi a kouř silně páchl a byl odporný. (Izajáš 30:33) Zobrazení gehenny je peklo; místo věčné zkázy, kde ohně nikdy nepřestanou hořet a červi nikdy nepřestanou lézt. (Marek 9:47-48) Až budou bezbožní zničeni v ohnivém jezeře – to je druhá smrt – pak bude smrt a místo mrtvých (hádes) také uvrženo do ohnivého jezera a bude zrušeno. (Zjevení 20:13–15)

Ježíš jasně řekl, že se máme bát pekla (gehenny) více než smrti – a toho, kdo má pravomoc uvrhnout do pekla, bychom se měli bát více než těch, kteří jsou schopni zabít tělo. (Lukáš 12:4–5) Je lepší ztratit jeden z údů našeho těla, který nás činí hříchem, než být celé naše tělo uvrženo do pekla. (Matouš 5:30) Je lepší vejít do života zmrzačený nebo přijít o ruku, než být uvržen do pekla. (Marek 9:43) Je lepší vejít do života chromý, než být s oběma nohama uvržen do pekla. (Marek 9:45) Je lepší vejít do Božího království s jedním okem, než být s dvěma očima uvržen do pekla. (Marek 9:47)

Když byl Ježíš usmrcen, Bůh ho vzkřísil z mrtvých a jeho duše nebyla odevzdána Hádovi. (Skutky 2:31) Byl vyvýšen po pravici Boží jako vůdce a spasitel. (Skutky 2:33) Zemřel a nyní je naživu navždy a nyní má klíče ke Smrti a Hádu. (Zjevení 1:18) A brány Hádu nepřemohou jeho Církev. (Matouš 16:18) Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává jim život, tak i Syn dává život, komu chce. (Jan 5:21) Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu. (Jan 5:22) Kdo slyší jeho slova a věří, nepřichází před soud, ale přešel ze smrti do života. (Jan 5:24) Přichází hodina, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího, a ti, kdo slyší, budou žít. (Jan 5:25) Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává jim život, tak dal i Synu život, komu chce. (Jan 5:21) Bůh dal Ježíši moc nad každým tělem, aby dal věčný život, komu chce. (Jan 17:2) A dal mu veškerou moc vykonávat soud, protože je Syn člověka. (Jan 5:27)

Přichází hodina, kdy všichni, kdo jsou v hrobech, uslyší hlas Syna člověka a vyjdou, ti, kdo činili dobro, ke vzkříšení života, a ti, kdo činili zlo, ke vzkříšení soudu. (Jan 5:28–29) Bude první vzkříšení spravedlivých a druhé vzkříšení soudu. (Zjevení 20:4–6) V den soudu se velcí i malí mrtví postaví před trůn a budou otevřeny záznamy včetně knihy života. (Zjevení 20:12) Smrt a Hádes vydají mrtvé a budou souzeni, každý z mrtvých, podle toho, co udělali. (Zjevení 20:13) Kdokoli, koho jméno nebude zapsáno v knize života, bude uvržen do ohnivého jezera, které je druhou smrtí. (Zjevení 20:15) Smrt a Hádes budou uvrženy do jezera ohně a síry – zde bude sídlit ďábel. (Zjevení 20:14) Blahoslavení svatí, kteří budou mít podíl na prvním vzkříšení! Nad takovým nemá druhá smrt žádnou moc; budou kněžími Božími a Kristovými a budou kralovat s ním. (Zjevení 20:6) Ale pokud jde o bázlivé – a nevěrné – a vraždy – a sexuálně nemravné – a ty, kteří provozují čarodějnictví – a uctívače falešných bohů – a všechny podvodníky; jejich podíl bude v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je druhá smrt. (Zjevení 21:8)

Hřích je smrt, ale nyní vládne milost skrze spravedlnost a vede k věčnému životu (Římanům 5:21). Mzdou za hřích je smrt, ale darem Božím je věčný život. (Římanům 6:23) To je vůle Otce, aby každý, kdo hledí na Syna a věří v něho, měl život věčný a Kristus ho vzkřísí. (Jan 6:40) Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo neposlouchá Syna, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. (Jan 3:36) Písmo vše uvěznilo pod hřích, aby věřícím bylo dáno zaslíbení z víry v Ježíše Krista. (Galaťanům 3:22) Těm, kteří trpělivostí v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost, dá věčný život; ale pro ty, kdo hledají sebe sama a neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, přijde hněv a zuřivost. (Římanům 2:7-8)

Podle zaslíbení našeho Boha čekáme na nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2. Petra 3:13) Ti, kdo jsou hodni dosáhnout nadcházejícího věku a dosáhnout vzkříšení z mrtvých, již nemohou zemřít, protože jsou rovni andělům a jsou syny Božími, protože jsou syny vzkříšení. (Lukáš 20:35–36) Všichni, kdo se dají vést Božím duchem, jsou totiž Boží synové a přijali ducha adoptivního synovství. (Římanům 8:14–15) Jsme zapečetěni Duchem svatým, který je zárukou našeho dědictví, dokud jej nezískáme. (Efezským 1:13-14) Stvoření s dychtivou touhou čeká na zjevení synů Božích (Římanům 8:19), aby bylo vysvobozeno z našeho otroctví rozkladu (Římanům 8:21). Boží děti vnitřně sténají a dychtivě čekají na adopci za syny – naději na vzkříšení. (Římanům 8:23)